Téma 37 z 64· Metriky sociálního sektoru a filantropie

Poměr režijních nákladů charit

Poměr režijních nákladů charity je administrativní výdaj a výdaj na získávání prostředků vyjádřený jako procento celkových výdajů. Je to nejčastěji požadované jediné číslo v charitativním dárcovství — používají ho dárci, hlídací organizace a dokonce i někteří poskytovatelé jako zástup za efektivitu — a zároveň jedna z nejdůkladněji zdiskreditovaných metrik efektivity v sektoru, přičemž organizace, které ji zpopularizovaly, se od ní veřejně distancovaly v roce 2013.

Proč na tom záleží

Dne 17. června 2013 GuideStar, BBB Wise Giving Alliance a Charity Navigator — tři největší americké hodnoticí a informační organizace neziskového sektoru, jejichž vlastní historická hodnocení pomohla zakotvit poměr režijních nákladů jako zkratku kvality charity — zveřejnily společný otevřený dopis americkým dárcům „The Overhead Myth“, ve kterém výslovně uvedly, že poměr režijních nákladů je špatnou mírou výkonnosti charity, a vyzvaly dárce, aby se místo toho dívali na transparentnost, správu a výsledky. Šlo o přímé zvrácení ze strany těch samých institucí, které po desetiletí budovaly dárcovskou kulturu kolem tohoto poměru.

Podkladový problém je strukturální, nejen o optice: nízkého poměru režijních nákladů lze dosáhnout nedostatečným investováním do přesně toho, co činí charitu účinnou — slušný systém pro správu případů, vyškolený personál, monitoring a hodnocení — protože ty se často účtují jako „administrativní“, nikoli „programové“ náklady. Charita, která hladoví svůj back office, aby vykázala 5 % režie, může být méně schopná dosahovat výsledků než ta, která utratí 20 % na řádně vybavený provoz. V Anglii a Walesu se pokyny Charity Commission pro správce odklánějí od jediného procenta režie jako testu efektivity a místo toho žádají správce, aby vykazovali, čeho charita dosáhla vůči svým cílům — viz požadavky SORP na výkaznictví diskutované v nákladech na příjemce.

Matematika

Poměr režijních nákladů = (Administrativní náklady + Náklady na získávání prostředků) / Celkové výdaje

Běžné varianty:
  Programový poměr          = Programové (přímo charitativní) výdaje / Celkové výdaje
                            = 1 − poměr režijních nákladů
  Efektivita získávání prostředků = Náklady na získávání prostředků / Získané prostředky

Žádný z těchto vzorců neobsahuje žádnou informaci o dosažených výsledcích. Charita může minimalizovat každý z nich a přesto selhat vůči každému příjemci; viz náklady na výsledek pro metriku, která se skutečně zabývá tím, zda peníze fungovaly.

Praktický příklad

Dvě charity, stejné celkové výdaje:

  • Charita A: celkové výdaje 1 000 000 £, 80 000 £ admin + získávání prostředků → poměr režie 8 %. Nemá funkci monitoringu a hodnocení, jednoho přetíženého finančního referenta a žádný systém pro správu případů; fluktuace personálu je vysoká a data o výsledcích se nesbírají.
  • Charita B: celkové výdaje 1 000 000 £, 220 000 £ admin + získávání prostředků → poměr režie 22 %. Financuje malý hodnoticí tým, systém pro správu případů, který zachycuje následné sledování výsledků, a řádné školení ochrany.

Dárce, který vybírá čistě podle poměru režie, vybere A a odmítne B — opak toho, co by pravděpodobně ukázaly důkazy nákladů na výsledek, protože B je jediná z obou postavená tak, aby mohla prokázat nebo zlepšit své skutečné výsledky.

Souvislost s softwarovým inženýrstvím

Finanční software a software pro výkaznictví grantů pro sektor často napevno kóduje rozdělení režie/program jako kategorické pole na každém nákladovém řádku, protože to regulátoři a někteří poskytovatelé stále vyžadují ve statutárních výkazech. Inženýři budující tyto systémy by měli s tímto požadavkem zacházet jako se závazkem souladu, nikoli jako s návrhovým signálem, že poměr režie je metrikou, kterou stojí za to na dashboardu výrazně zobrazit; kdekoli se zobrazuje, spárujte jej s metrikou založenou na výsledcích, aby divák nemohl číst poměr režie izolovaně. Viz návratnost investice dárce pro metriku, která by měla stát vedle ní, a hodnotu za peníze pro ekvivalentní argument veřejného sektoru proti jednopoměrovým zástupným ukazatelům efektivity.

Úskalí

  • Používání poměru režie jako prahu výběru. Odmítání jakékoli charity nad svévolným prahem (např. „ne více než 15 % režie“) systematicky penalizuje řádně vybavené, dobře hodnocené organizace a odměňuje nedostatečné investování.
  • Chybná kategorizace nákladů na přímé dodání jako režie, nebo naopak — účetní konvence o tom, co se počítá jako „program“ versus „admin“, se mezi charitami liší natolik, že poměry často nejsou ani na první pohled srovnatelné.
  • Předpoklad, že nízká režie znamená vysoký dopad. Tyto dvě veličiny jsou nanejvýš nekorelované; viz hlavní tvrzení dopisu Overhead Myth z roku 2013.
  • Ignorování toho, že některé legitimní strategie vyžadují vyšší krátkodobou režii. Fáze budování kapacit nebo organizačního rozvoje záměrně zvyšuje administrativní výdaje, aby zlepšila pozdější dodání.

Zdroje